Dívčí relaxační cyklovandr 28.6-6.7.  2003

       Letošní ročník relaxačního cyklovandru měl oproti minulým ročníkům jednu velkou změnu.Poprvé jsme vyjížděli z domova. Sraz jsme měli na Hukvaldech a chtěli jsme projet „Jantarovou stezku“. Na Hukvaldech se sjeli Semiš, Modřinka, Kvakin, Martin, Tom, Šárka a Radka. Petr jet s námi nemohl , zraněná noha mu to nedovolila.Sraz byl v sobotu v poledne a hned tam jsme pojedli v restauraci …… Po oslavných projevech a přípitcích na slávu letošního ročníku jsme vyrazili přes Sklenov a Lubinu do Kopřivnice. Tu jsme projeli a pokračovali dál na Štramberk. Po jeho projetí nás čekal na trase Nový Jičín, který jsme taky jenom projeli. Na jeho okraji nás minul průvod v oblečení z dávných dob.To už bylo odpoledne a my si dali větší pauzu ve vesnici Poruba u Hustopeč n. Bečvou. Mají tam skvělou zahradní hospůdku a zrovna v ní dělali uzenářské hody. Užili jsme si, ale zároveň jsme potrápili žaludek. Z hospůdky naše cesta vedla přes Hustopeče k řece Bečvě,v místě zvaném „pod Doubravou“, kde jsme počkali na večerní šero, postavili si stany a přespali. Druhý den,v neděli, jsme se probudili do krásného dne a hned první metry byli do velké kopce. Navrchu na nás čekali Němetice, pak pěkně z kopečka do Zámrsk a Skaličky.Poté bylo na trase Ústí, odkud pochází Kvakin a další zastávkou byli lázně Teplice n. Bečvou. Na místní kolonádě zrovna vyhrával dixielandový orchestr z Holandska a po odpočinku u jednoho z pramenů minerálky, na nás čekal kopec do Zbrašova a potom lesem na hrad Helfštýn. Pod hradem, pěkně ve stínu, jsme si dali pauzu a něco mraženého, v tom horku to sedlo. Pak už sešupem přes Týn n. Bečvou k řece Bečvě a kolem ní až na Jadran. To je místní koupaliště a občerstvení na břehu štěrkových jezer. Strávili jsme tam velkou část odpoledne a až se trochu ochladilo vydali jsme se dál kolem břehu. . Cestou do Prosenic jsme hledali hospůdku s jídlem tak usilovně, až jsme narazili na alej třešní a na nich jsme dokonale vyřádili V Prosenicích jsme pak v malé místní hospůdce povečeřeli. Noc jsme strávili za Tršicemi u malé přehrady Olešnice s celkem příjemným koupáním, který jsme si hned ráno zopakovali. Do Tršic jsme se ráno ještě vrátili na snídani,využili jsme toho, že je pondělí a s chutí jsme posnídali a udělali si nákupy. V další cesta nás vedla vesnicemi na okraj Olomouce,kterou jsme museli projet na druhou stranu, kde začíná „Litovelské pomoraví“. Ještě v centru města jsme si zašli na oběd do zajímavé restaurace „Gól“ s venkovním posezením, spokojeni jsme byli velice. Na okraji „pomoraví“jsme si dali delší pauzu na jezeře „Poděbrady“, což je místní přírodní koupaliště a hojně používané. Po koupání naše cesta vedla přes Chomoutov a Štěpánov do Střeňe. Ve Štěpánově jsme se zastavili v místní pekárně, původně pro pár rohlíků a skončilo to pořádnými pekařskými hody. Z důvodů obrovského dusna a vedra jsme ve Střeni vyhledali hospůdku s výborným posezením a klimatizací. Po vychladnutí jedeme přes Lhotu n. Moravou a druhou stranou“Litovelského pomoraví“ zpět. Kraj je to pěkný ale samý komár, hlavně když z nějakého důvodu zastavíme. Kousek od Olomouce, v Horce n. Moravou opouštíme „Litovelské pomoraví“ a vydáváme se na jih. Noc trávíme za vesnicí Hněvotín, na kopci, kde z jedné strany máme mysliveckou střelnici a z druhé velké smetiště. Ale je zněj pěkný rozhled, až na Drahanskou vrchovinu. V úterý, po krásné noci sjíždíme bez snídaně do Prostějova, kde je naše první zastávka v místním Tescu. Nakoupíme, posnídáme a projíždíme Prostějovem na Plumlovskou přehradu. Na přehradě trávíme polední čas, je tu příjemné koupání a využíváme slunečného počasí. Odpoledne se začíná zatahovat obloha těžkými mraky a tak se začínáme balit na další cesty. U přehrady se s námi rozloučili Tom a Šárka, museli se vydat k domovu. Šárka jde další den do práce a nic se s tím nedá dělat. My ještě chvíli setrváme na přehradě a v pozdním odpoledni vyrážíme směr Drahanská vrchovina. Pod Plumlovským zámkem se míjíme se skupinou cyklistů, ve kterých Kvakin poznává tzv.“Jagr tým“ na soustředění. Počasí se zhoršilo natolik, že to vypadá na déšť. V Soběsukách se z mraků spustil slejvák, že se taktak schováme do otevřené garáže.Paní majitelka na nás chvíli vyjeveně kouká, ale za chvilku je to v pohodě, dáme řeč a přečkáme to nejhorší. Když přestalo pršet, vyrážíme dál, ale na druhém konci vesnice hledáme přístřeší před deštěm znova a to na delší dobu. Z pod stříšky místní váhy sledujeme honící se mraky a přemýšlíme co dál s trasou. Počasí se hodně změnilo,déšť studený vítr a zima, jakoby najednou byl aspoň říjen nebo listopad a né červenec. A to nás čeká ještě kus cesty. Po hodně dlouhé době se počasí trošičku umoudřuje. Přestává pršet, jen mírně mrholí,ostatní zůstává. My na nic nečekáme a vyrážíme rychle dál, blíže do kopců k lesu, kde se v závětří přespat. Je to hrozná cesta- do kopce a přímo proti prudkému větru.Chvílemi holky slezli z kola, prý tak je to lehčí a bezpečnější. V kopcích za Holubicemi zalézáme do lesa, na lesní cestě si už téměř za tmy stavíme stany a hurá na kutě. Nahoře v korunách smrků řádí slabá vichřice, ale nám dole je mnohem lépe. Každý z nás usíná z myšlenkou co zítra v takovém počasí. Středeční ráno veškeré obavy vyvrací, je modrá obloha,trochu chladno a vítr, ale hlavně neprší. Z lesa jsme se vrátili zpět do Holubic, kde jsme posnídali ve výborném obchůdku. Zajímavý byl tím, že hned naproti obchodu byla hospůdka, která patřila stejnému majiteli a my v ní mohli v klidu a teple posnídat.Uvařil nám čaj i pivo načepoval. Skvělé! Naše další cesta vedla z Holubic dolů do Dolního Mlýna a pak dlouhým stoupáním na Malé Hradisko a Protivanov. Z vrchu kopce byl překrásný rozhled po celé Hané i Beskydy byli vidět. Z Protivanova to bylo zase pěkně z kopečka, chvíli po hlavní asfaltové cestě a pak lesama stále dolů až do Sloupu v Moravském krasu. Zde, v na první pohled obyčejné vesnické hospodě, výborně obědváme a pak pokračujeme zase dolů, k Punkevním jeskyním. Martin zde jde na prohlídku, neboť jako jediný tam ještě nebyl a ostatní na něj solidárně čekají. Když už má Martin prohlídku za sebou, jedeme k hotelu Skalní mlýn, tam u bufetu si pochutnáváme na zmrzlině, posvačíme a vyrážíme dál na cestu směrem do Jedovnic. V kaňonu Pustý žleb nás doběhli závodníci v běhu a co byl horší, byli rychlejší než my. Na konci Pustého žlebu jsme se s běžci rozdělili a pokračovali do pořádného kopce. V Jedovnicích jsme se po delším váhání ubytovali v kempu a bohatě využili jeho služeb, i v tom negativním významu slova( hned za námi stanovala omladina obého pohlaví). Ve čtvrteční ráno nás vzbudil déšť a tak jsme to řešili obvyklým způsobem- čekáním na sluníčko, které stále nepřicházelo. Zlepšovat se to začalo až k polednímu, a tak jsme si zašli do městečka na oběd,kde jsme se nacpali až k prasknutí. Po obědě jsme sbalili věci a hurá na cestu přes kopce do Olšan na farmu Bolka Polívky. Jeli jsme krásným krajem a v Olšanech jsme trošku bloudili, ale našli jsme ji. Trošku jsme si ji prohlédli, udělali pár fotek a nakonec konstatovali, že zde vládne především komerce. Ale pozemek má obrovský. Spaní jsme našli po delším hledání celkem slušné, v lese, a ráno jsme to měli kousek do vesnice na snídani. Naše další cesta vedla do Rousinova na náměstí, které mají velice pěkné, a odtud do Vyškova. Kvakin cestou dostal defekt, který opravoval dokonce na dvakrát.Ve Vyškově jsme chtěli poobědvat ale nebyli jsme spokojeni, buď to bylo drahé nebo nějaký bufet. Nakonec to vyhrál bufet na hlavní cestě. Poté pokračujeme po rušné cestě do Nížkovic, kde odbočujeme do Koběřic. Zde bydlí Luboš Javůrek( lídr kapely Bokomara) a hlavně Vlasta Redl. Kvakin má od něho pozvání, když bude někdy v Koběřicích, tak ať se staví. Tak to zkoušíme, ale zapomínáme, že je festival „Zahrada“ a Vlasta není doma. Tak se aspoň vyfotíme, posedíme v místí hospodě „ u Bolševika“, doplníme tekutiny a vyrážíme dál. Tentokrát to vezmeme zkratkou přes pole a lesy do Velkých Hostěrádek, a přes Krumvíř a Terezín přijíždíme do Bořetic. Spaní máme vytypované ve „Spolkové republice Kraví hora“,což je centrum vinných sklepů zdejšího kraje. Nejprve si je prohlédneme, někteří to tam známe, ale pro zbytek je procházka místními „Freidy“ velmi zajímavou.“Freidy“ jsou uličky mezi sklípky, mají své názvy a mají tam také své náměstí. Spíme jako obvykle pod stříškou chaty místních myslivců. Večer Semiš, Kvakin a Martin šli na prohlídku znova a skončili u jednoho vinaře ve sklípku, kde řádně degustovali místní trunk. Poslední sobotní ráno letošního ročníku začalo řádnou snídaní, kde jsme se potkali znova s včerejším hostitelem. Z Bořetic naše cesta vedla přes Vrbice,Čejkovice a Mutěnice do Hodonína na vlak, kde nám letošní ročník „dívčího relaxačního cyklovandru“ skončil. Na nádraží už na Semiše čekali další cyklisti, s kterými pokračoval na další cesty a to kolem Neusiedlerského jezera. My zbývající jsme se už jeli domů.