Většinu vandrů, které jsme zažili, vedla většinou do hor, někdy i do rovin, ale do jeskyň né.
Takže když na Vandrvolejbalu na Vojtech nám naše kamarádka Katka z Hodonína nabídla možnost navštívit jeskyně
Moravského krasu, ale né jako normální návštěvníci, ale tak nějak mimo, hned jsme té možnosti využili.
Naše kamarádka Štěně vypracovala seznam a mohlo se jet. Sraz byl v pátek 19. září na bývalé faře v „Ostrově u Macochy“.
Na seznamu nás bylo poměrně moc, kolem 30-ti, tak byla fara plná. Večerní seznámení s okolím začalo už v místní hospodě,
a po zavíračce jsme se přesunuli na faru. Tady se pokračovalo v zábavě dále, neboť jsme měli s sebou kytary,
kluci ze „Santa fe“ si sebou vzali kontrabas a Modřinka housle. Hudební večer jako víno, stejně skvělé jako to
co dovezla Katka s Vaškem z Hodonína. Spát se šlo celkem brzy, kolem třetí hodiny ranní,
neboť už v sedm hodin ráno jsme měli odjezd k jeskyním. Ráno na nás čekala naše průvodkyně po jeskyních
a tak jsme vyrazili. Náš první cíl byla „Býčí skála“, což je jeskyně v závěru „Rudického propadání“.
Zároveň se vstupem do jeskyně jsme byli seznámeni s historií geologického útvaru „Moravský kras“ a jeskyně „Býčí skála“.
Radost z cesty vnitrozemím nám překazila velká voda, která nás zastavila a my se museli vrátit. V obrovské vstupní hale,
přírodního původu, jsme se ještě chvíli zdrželi, využili jsme skvělou akustiku a zazpívali pár písní-hlavně ve sborech.
Venku, kde bylomnohem tepleji, jsme pojedli a převlékli z móntérek do civilního. Od Býčí skály vedly naše kroky
k vyvěračce Rudického potoka a pak dále k muzeu dávného hutnictví na Adamovsku. V muzeu už na nás čekala paní průvodkyně.
K autům jsme se vrátili naučnou stezkou kolem skalních útvarů s širokými kavernami. Náš další cíl byla vesnička Holštejn,
která se nachází v překrásném údolí. Auta jsme si odstavili na okraji vesničky a vzhůru na jeskyni.
Tato jeskyně se ještě prohledává a bádá, dostala název „jeskyně Nezaměstnaných“. Jeskyně je plná bahna
a stále se prohrabává do dalších prostor. Prostor s krápníky byla jen úzká vodorovná spára, kde by člověk tak tak prolezl.
Těch chodeb tam bylo několik a jejich pomocí jeskyňáři hledají nové prostory. Od jeskyně nás naše průvodkyně zavedla
na zříceninu hradu a k její hladomorně. Na procházce kolem hradu nám ukázala další krasové úkazy jako třeba závrty nebo
propadání vod do podzemí. Procházku jsme ukončili v místní hospodě. Na faru jsme se vraceli každý podle svého uvážení,
někteří se ještě stavili někde na večeři. Mezitím na faře naše průvodkyně o Moravském krasu pouštěla diapozitivy
a měla k nim pěkné povídání. Večer jsme zakončili stejně jako včera - písničkami a dokonce někteří se odvážili tančit.
Večer měl stejný šmrnc jako včera a naše průvodkyně byla nadšena. Natáhli jsme ho pěkně do ranních hodin.
V neděli už jsme měli program podle svého uvážení, někteří jeli přímo domů, někteří jeli na prohlídku dalších jeskyní.