Letošní, již 22 ročník, se, po loňském "takříkajíc" zkušebním ročníku na kolech, vrátil do starých klasických kolejí. Jedná drobná změna, ale pouze na letošní rok, tu byla: poprvé nebyl termín konání v období kolem státního svátku osvobození, ale bylo posunuté o týden později. Bylo to zase květnové putování klasického střihu, s batohem na zádech, skvělou a početnou partou na trase, a se spoustou našlapaných kilometrů. Můžou se najít "štouralové" a budou tvrdit že nic moc, ale nám to bohatě stačilo. Ale pěkně od začátku a popořádku.
V Havířově se na nádraží sešla už celkem početná parta tvořena našimi osadníky Šárkou a Tomem, spolu s jejich synem Martinem, Radkou, Kvakinem a kamarády - Ferkem, Štěpánkou, Hankou, Honzou. Do vlaku v Ostravě přistoupili Zdenek spolu s Dankou. Ve vlaku z Bohumína na nás už čekali "karviňáci" a na přestupu v Suchdole na nás už čekal kamarád Jamboree z Olomouce. Celá tato početná parta popojela vlakem ještě kousek doVítkova. Zde nám začínala pěší část letošního "Květnového putování.Ten den České dráhy pořádali na stejné trati vyhlídkovou jízdu parní mašinkou ve stylu "Divokého západu". Nám se podařilo ten vláček našim vlakem dojet a prohlídnout si "pistolníky a slíčné děvy v dobovém". K dobré náladě jim hrála na každé větší zastávce skupina Kvakinových kamarádů "Tempo di vlak". Naše parta se pěšky vydala do Vítkova-podhradí k řece Moravici. Vodáci měli toho dne vodácké "žně ".Vodohospodáři z Kružberku vypouštěli nadměrně vody a tím pádem byla řeka Moravice bez problému splavná. Vypadalo to na ní jak na "Václaváku"-hlava na hlavě. Po krátkém odpočinku u mostu přes Moravici jsme se vydali vzhůru proti proudu Moravice Po nějaké chvíli se mobilem ozval Petr, že nám veze Adama, který hrál dopoledne fotbalový zápas, a tak se nám parta rozrostla na celkem 18 lidí. Kvakin na něj čekal v "autokempu" a pak rychlou chůzí dohonili zbytek party. Setkali se u mostu v Zálužném. Zde se trasa odklonila od řeky Moravice směrem k "Černému dolu" , hlubinnému dolu na břidlici.
Procházeli jsme opuštěným krajem, vesnicí bez hospody, cestou necestou. V Černém dole jsme měli naplánované nocování, prohlídnout si zbytky dolu. Je velká škoda, že nevíme kde v okolí se dá trošku opláchnout, nejlépe vykoupat se. Tak jsme museli do spacáků zpoceni. Večer před spaním strávili kolem ohně debatováním a čekáním na výsledek hokejového zápasu Česko v. Švédsko.
Ráno bylo nádherné, byť to večer chvílemi vypadalo na déšť, v noci bylo sucho a ráno nám na další cestu svítilo sluníčko. Další trasa nás vedla přes malý hřeben, kde jsme přešli přes železniční trať a silnici a vstoupili do údolí říčky Odry.Za stále nádherného počasí jsme prošli kolem Čermenského mlýnu,kde jsou další starodávné opuštěné doly na břidlici. Pak dále kolem vody až k Hadince. Zde jsme poobědvali a pak pokračovali dále kolem Odry až k Spálovskému mlýnu a Klokočůvkám. S přibývajícími kilometry se začala projevovat únava a v restauraci u poutního místa "svatá Marie ve skále" už toho měl každý více než dost ,i když si to nikdo veřejně nepřiznal. Někteří se nám pochlubili svými "nádhernými " plyskýři na nohách.
Hlavně Radka je měla "výstavní, vlastně od ní to byl obdivuhodný výkon- na klasickém čundru byla vlastně poprvé, vždycky s námi byla když jsme byli na kolech apod. a teď hned z kraje taková náročná trasa a sama, bez "nosiče"
Petra, a ještě s sebou měla syna Adama. Byl to výkon hned ze startu. Na nádraží dorazil každý notně unaven, ale spokojený s krásně prožitým víkendem. Prostě se "květnové putování" po všech stránkách vydařilo.
Kvakin.