V duchu třiadvacetileté tradice jsme se i letos vydali poznávat jarní krásy naší přírody, načerpat nových sil a vůbec odpočinout si od každodenních starostí. Cílem byly tentokrát Súlovské skály a jejich nejbližší okolí.
V sobotu 6.5.2006 jsme dopoledne vystoupili z vlaku v Povážské Teplé a odtud již po svých vyrazili směrem na Manínskou a Kosteleckou úžinu. Někteří využili autobusového spoje od místního autocampu a do prvního postupového bodu, vesničky Vrchteplá se dopravili busem, jiní si nechali odvézt pouze bágly a pouze to nejtvrdší jádro, jmenovitě Vendulka, Katka, Alena, Terka, Honza a Kvakin šlapali s plnou polní.
Po krátkém oddychu následovala další etapa s cílem v Sulově, kde jsme přespali na místním tábořišti. Tomuto však předcházela malá branná vložka spočívající ve výstupu pod Súlovský hrad a následném sestupu do výchozího místa, samozřejmě natěžko. Původně jsme totiž chtěli tábořit na loučce pod hradem, ale až na místě samém jsme byli jemně upozorněni na sazbu 5.000,-- Sk za nocování v CHKO.
Nedělní ráno nás přivítalo sluníčkem a tak jsme plni elánu vyběhli již známou trasou pod hrad, tam zanechali batožinu a nalehko zdolali vrchol. Oblažili jsme oko kýčovitými výhledy do krajiny, neméně na nás však zapůsobilo mistrovství středověkých stavitelů.
Následoval další přesun převážně zalesněným terénem s možností vyhlídek na podkovu Súlovských skal z jednotlivých skalních masivů. Po obědě a poledním odpočinku nám další trasa směrem do obce Podhorie přichystala malou tarzanii, neboť turistická stezka byla křížem krážem zavalena vyvrácenými buky. Všechny nástrahy jsme ve zdraví překonali a za odměnu jsme poseděli v hospůdce.
Protože čas již pokročil, zvedli jsme kotvy a zamířili k Lietavskému hradu, kde byl naplánován poslední nocleh. Před tábořištěm byly některé z přítomných dam podrobeny testu pozornosti spočívající v reakci na visící toaletní papír označující odbočení z turistické značky. Výsledky testu raději nebudou zveřejněny.
Večer vzplál táborový oheň a někteří kamarádi si ještě zašli prohlédnout Lietavský hrad v paprscích zapadajícího slunce.
Ve státní svátek 8.5., který je slaven i na Slovensku, nám již zbývalo do cíle putování pouze pár kilometrů, takže jsme nemuseli spěchat a poslední den jsme si užívali. Nejprve podrobnou prohlídkou hradu a posléze příjemným sestupem do Lietavy na autobus, který nás dopravil do Žiliny. Krajské město jsme si prošli procházkou, zavítali do cukrárny, někteří ochutnali zmrzlinu, jiní kvasnicovou desítku. Na hlavním náměstí byl za zájmu místních občanů uvařen a snězen oběd a pak již následoval odjezd vlakem domů.
Prodloužený víkend se celkově vydařil, počasí přálo a kdo s námi letos nejel, bude mít příležitost zase příští rok. To by s jedním dne dovolené mohlo být květnové putování čtyřdenní!
Tomáš.