Je velká pravda, že dlouholeté tradice je třeba dodržovat a toho se držíme i v naší osadě. 10 až 11. května konaný
20. ročník „Květnového putování“ je toho nejlepším důkazem. Letošní putování nás zavedlo do kraje zvaného „Lašsko“,
a zúčastnili se ho Semiš, Modřinka, Tom, Šárka, Vojta, Martin a Kvakin. Z domova jsme vyjeli autobusem
a ten nás dovezl do Kopřivnice. Centrum města jsme si prošli pěšky a stoupali na zříceninu hradu Šostýn,
kde místní omladina skautů hrála nějakou soutěž a na hradě měli jednu kontrolu.
My jsme si tam udělali delší pauzu s občerstvením. Celou zříceninu se místní snaží zrekonstruovat
a celkem se jim to daří.Další trasa nás vedla kolem „Raškova kamene“ ,s pěknou vyhlídkou,
a památného stromu B. Němcové.Tady konečně naše cesta přestala stoupat, byť to bylo mírné stoupání ale bylo.
Klesání nás zavedlo na okraj vesnice Lichnov -„ Na okluku“s velmi pěknou chatovou osadou.
Přes louky jsme si to pak namířili do „Tiché“,jedna z těch louk byla nádherná, byla od pampelišek celá žlutá.
Na okraji dědiny je místo s velice zajímavým přírodním výtvorem a to „travertinovou kaskádou,
což je malinká tzv. „čínská zeď“, kterou si vytvořil pramen se silně vápenatou vodou.
Je to velice pěkný a zajímavý výtvor, který stojí za zhlédnutí. Protože už bylo nějakou chvíli po
poledni, bylo třeba najít nějaké místo na oběd nebo hospůdku kde vaří. V obci Tichá
jsme ale štěstí s hospodou,kde by se vařilo, neměli, a tak nám nakonec nezbylo než
před jednou hospodou shodit batohy, objednat si pití a venku na jejich lavičkách si
ten oběd uvařit z vlastních zásob. Aspoň jsme ušetřili. Počasí nám přálo, sluníčko se
snažilo a tak bylo fajn. Po obědě zase sbalit své propriety a vydat se na další cestu,
kousek jdeme ještě dědinou a pak vzhůru do poli a luk. Šlapeme po žluté značce do
Měrkovic, které míjíme jen tak na okraji a vstupujeme do „Hukvaldské obory“ a to
z její druhého konce. Tady nás vítá naučná stezka a my po ní jdeme směrem na
Hukvaldy. Cestou míjíme místa známá z tvorby Leoše Janáčka a pomníčky např.
Památník lišky Bystroušky. Na Hukvaldech zase hledáme příjemnou hospůdku a to
hlavně z toho důvodu, že ten den se hrál pro náš hokej velice důležitý zápas na mistrovství světa a my ho chtěli vidět.
Nakonec jsme ji našli, hokej sledovali a po zápase hned pokračovali v další cestě.
Protože se blížil večer, bylo třeba hledat místo na spaní. Nakonec jsme ho našli poblíž letní restaurace „Koupaliště“.
Dohodli jsme se, že stany postavíme až se víc zešeří, aby naše stany nikoho v okolí zbytečně nedráždili.
Tu dobu jsme tedy strávili, a celkem příjemně, na „koupališti“. Příjemně
proto, že tam taky seděla parta místních s kytarami a celkem jim to ladilo.
S blížící se tmou přijel Martin, syn od Kvakin, a za nějakou hodinku jsme se zvadli a vyrazili na místo našeho psaní.
Ráno nás probudilo uplakané, už v noci začalo pršet a nepřestalo ani do oblíbené desáté hodiny,
kdy se traduje že „desátá rozhodne“. A tak jsme ještě za mírného mrholení sbalili stany
a vrátili se zpátky na „koupaliště“ ať posnídáme a dohodneme se co dál. Výsledkem bylo,
že další výšlap přes kopce jsme kvůli bahnu a málo času zrušili a vydali se přes Rychaltice k domovu.
Cestou jsme se stavili v Rychalticích obkouknout jaký má barák náš kamarád „Prd“.
Čas do odjezdu autobusu k domovu jsme přečkali v bistru…..,kde už to známe z dřívějška.
Květnové putování se nám letošní rok podstatně zkrátilo, přesto každý účastník byl velice spokojený
a určitě se těší na další ročník.