Na pozvání naší kamarádky Katky z Hodonína se někteří osadníci zúčastnili víkendového výletu do Moravského krasu,
zaměřeného zejména na prohlídku jinak veřejnosti nepřístupných jeskyní.
Sraz byl naplánován na sobotní dopoledne do Ochozu u Brna, kde jsme se v místní hospůdce sešli,
a po přivítání se rovněž občerstvili před dalším programem. Za naši osadu dorazili Radka s Petrem,
Šárka s Tomášem a Davy, který přijel s Irenou. Dalšími účastníky byla Katka s Vaškem a dětmi, Rosťa,
Karel, Radko, Andulka a Majka, později se k nám ještě připojila Katčina sestra s přítelem.
Z hospody jsme vyrazili procházkovým tempem zasněženou přírodou po modré značce k Ochozské jeskyni,
kde jsme se převlékli do "pracovního" a za odborného výkladu dvou místních jeskyňářů absolvovali prohlídku.
Po jejím skončení jsme si ještě prošli několik okolních menších volně přístupných jeskyněk a poté jsme se odebrali
zpět k autům a přesunuli se do Rudic. V Rudicích jsme se po kratším bloudění a hledání toho správného objektu ubytovali
u místních sportovců, načež v salonku místní hospody následoval speciálně připravený program. Byly nám promítnuty
videozáznamy z Rudického propadání a z francouzských a mexických jeskyní, dozvěděli jsme se také co nás čeká následující
den v Býčí skále. Po návratu na ubytovnu jsme ještě poseděli s kytarou a zpěvem, ale kolem půlnoci už byli všichni zalehlí
v peleších.
Nedělní ráno nás uvítalo chumelenicí a dalšími příděly čerstvého sněhu. Po snídani následoval přejezd
do Josefovského údolí ke vstupu do Býčí skály, kde jsme zaparkovali, převlékli se a očekávali příchod našeho průvodce.
Ten se však pro kalamitní stav na silnicích asi o hodinu opozdil, takže jsme v gumácích nebo teniskách na sněhu
pěkně vymrzli, ale nakonec jsme se dočkali a zážitek z prohlídky nám vše vynahradil. Proti proudu Rudického potoka
jsme postupovali přes Rotundu až k nepřístupnému sifonu, který dosud překonali pouze dva potápěči a nedobrovolně jezevčík
místního hajného spláchnutý velkou vodou. Cestou nás kromě krápníkové výzdoby a nedotčených prostor čekal úsek
v délce asi 5 m, kde bylo opravdu nutno se plazit v kliku potokem tam i zpět. Závěr prohlídky nám zpestřila odbočka
do jedné z bočních chodeb, kdy se šlo po vodorovných žebřících umístěných pod úrovní hladiny vody a kde jsme ztroskotali
na nánosu bahna přesahujícího naše gumáky. Ale to už stejně měli všichni nabráno, takže to bylo vlastně jedno.
Jako perličku na rozloučenou s Býčí skálou jsme měli možnost proplazit tentokráte suchou chodbou, která se však
několikrát prudce lomila a byla opravdu úzká, takže uspěli pouze Šárka a Rosťa.
Z příjemných 8 stupňů C uvnitř jeskyně bylo převlékání na sněhu mírným šokem, ale vše jsme zvládli
a celou akci ukončili posezením v adamovské hospodě U kamenného kola.
Celkově se víkend vydařil a ještě jednou děkujeme Katce, že jej tak dobře zorganizovala.
Tom.